Když byl koláček ještě malý, ne, vlastně, když byl koláček ještě moukou ….. To taky ne …. Kdysi dávno vyrostlo na jižní Moravě pole. Políčko plné klásků té nejlepší pšenice. Mezi těmito klásky se rozbušilo srdíčko jedné malé dívenky. Zamilovala se do své země, do kraje, přírody, do polí s obilím a tato láska v ní rostla společně s jejím dospíváním.
Prošla si mnohými radostmi i strastmi, chovala děti, pekla jim koláče, zase je chovala, na rukou nosila. Pod tíhou života stála, padala a zase se zvedala, až jednou vyrostla v duchu své pevné lásky k pečení a z malého koláčku staly se velké plechy plné koláčů a vánoček a šátečků, dortů ….. Její ruce je hnětou, válí, plní i hladí, a tak vznikla naše Koláčkárna.
Pak zazvonil zvonec a pohádka je v plném běhu, protože ještě zdaleka nekončí – naopak! 🙂
